Dvojplameny jsou dvě poloviny jednoho celku. Každý máme svůj dvojplamen.
Bůh nás stvořil proto, abychom se od okamžiku stvoření někam posunuli, učili se, rostli a vyvíjeli do našeho vlastního božství, navrátili se do místa našeho původu jako dokonalé bytosti. V tomto bodu našeho stvoření každé jednotlivé vědomí (monáda) obsahovalo sémě božského ženství a božského mužství, alfu a omegu, Jin a Jang, opačné póly jedné reality. Když jsme poprvé sestupovali do třídimenzionální reality, tyto dva aspekty jednoho celku se od sebe oddělily a vznikly dvojplameny. Jeden jako alfa plamen a druhý jako omega plamen. Oba plameny se inkarnovaly, aby žily svoje vlastní životy, ale vždy si byly vědomy, na určité úrovni, ztráty druhého aspektu sebe sama.
Dvojplameny se obyčejně neinkarnují společně, pokud nemají nějaké společné poslání. V tomto čase, se inkarnuje mnoho dvojplamenů aby přispěly k pozvednutí vědomí lidstva. Většinou je to ale tak, že zatímco se jeden inkarnuje, druhý je mimo formu a své inkarnované dvojče energeticky podporuje.
Pokud se oba inkarnují spolu, jejich setkání je často chaotické, stresující fyzicky, mentálně i duchovně. Jejich vztah je velmi intenzivní. Ona romantická verze vztahu, o které všichni sníme je ve skutečnosti spíše pro spřízněné duše. Dvojplameny jsou si navzájem zrcadly. Jsou tu proto, aby jeden druhému zrcadlily jeho nedokonalosti, protože hlavním cílem dvojplamenů je opětné spojení se v jeden celek. Aby toho dosáhly, je potřeba, aby oba byly v naprosté rovnováze na všech úrovních. Na oblastech, které jsou pro oba již harmonické, není třeba dále pracovat.
Dvojplameny se mohou také v mnohém lišit, například věkem, pohlavím (mohou být stejného pohlaví), zeměpisnou šířkou, zásadami, vírou, rasou, příjmem, třídou. Inkarnují se především proto, aby urychlily tomu druhému jeho růst a vzestup. A jejich pouto je tak hluboké, že být spolu je pro ně jako návrat domů. Přitažlivost mezi nimi je silná na všech úrovních a duchovně oba vědí, že jsou jedno. Toto vědomí jim pomáhá překonat mnoho překážek, které jsou většinou způsobeny předsudky, vírou či povahou.
Tím, jak dvojplameny postupně směřují k rovnováze a jsou si čím dál víc vědomi své služby zde na planetě, duchovně rostou mnohem rychleji, než když byly každý zvlášť. Zjišťují, že jejich duchovní nadání je dobře sladěné. Každý je většinou nadaný něčím, čím druhý není. Jsou citliví na energetické proudy a nálady toho druhého. Nebýt spolu je jako fungovat za úsporného režimu. Zatímco spolu se oba stávají vyváženějšími a více tím kým jsou, jen proto, že jsou s energií toho druhého.
Když se dvojplameny znovu sjednotí ve fyzické formě, dojde k probuzení velice zvláštního druhu – probuzení, které může nastat, pouze pokud se spojí dvojplameny v trojdimenzionální realitě. Plamen alfa dvojčete a plamen omega dvojčete se zažehnou. Až do tohoto spojení jsou plameny neaktivní. Z tohoto zažehnutí vzejde spirála zlatého světla podél páteře nahoru, která by se dala připodobnit k hadovi. Ve skutečnosti je to probuzení jednoty, kterou kdysi sdíleli a v tomto rozpoznání se probouzí jejich Kristovo světlo, Monáda, přítomnost Já jsem. Jak roste blízkost jejich spojení na všech úrovních, tato spirála se vine, až vytvoří caduceus – celek složený ze dvou Kristových světel, dva plameny se stávají jedním. Čím větší rovnováhy mezi sebou dosahují, tím více se caduceus rozpouští v jeden celek, až mezi oběma složkami není žádný rozdíl. Oba partneři transmutovali všechny nerovnovážné aspekty, které je oddělovaly a nastoupili cestu alfy a omegy, cestu, která vede domů obě části jednoho celku, spojeného službou druhým.
Opětovným spojením plamenů vznikne to nejsilnější pouto mezi těmito dvěma lidmi.
Zdroj: (neznámý)
Přeložila: Eidheann
*** Tento článek pro Vás připravily stránky divinelove.cz. Článek můžete libovolně sdílet v nezměněné podobě spolu s touto poznámkou. Děkuji <3 ***
